1810-1836
Jeden z největších českých romantických básníků se narodil 16. listopadu 1810 v Praze na Újezdě. Otec Antonín byl mlynářský pomocník v Mešeticích, matka pocházela z muzikantské rodiny Kircherů a syn po ní zdědil hudební vnímavost. Měl ještě bratra Michala. Mácha prožil dětství a chlapectví v chudinské čtvrti kolem kostela sv. Petra, kam r.1811 rodinu vyhnal finanční státní krach. Chodil do svatopetrské farní školy, v letech 1824-30 do piaristického gymnasia na Novém Městě. V r. 1826 si otec zřídil na Dobytčím trhu (Karlovo náměstí) krupařský krámek, k němuž přiléhal nuzný byt.
První básnické pokusy psal Mácha v němčině již na gymnáziu, označené v rukopise jako Versuche des Ignaz Macha - Pokusy Ignace Máchy (1829). Tyto sentimentálně romantické básně vznikaly při školním studiu literatury. Roku 1832 ukončil Mácha filosofii a pod vlivem Jungmannových přednášek začal psát české verše uveřejňované většinou v časopisech. První otištěná Máchova báseň je Sv. Ivan (Večerní vyražení, 1831). Při studiích Mácha, podobně jako většina ostatních studentů, neskrýval své sympatie k povstání Poláků proti ruskému carskému útisku i k ostatním revolučním hnutím v tehdejší Evropě. Hrál v ochotnických divadelních představeních ve Stavovském i Kajetánském divadle a patřil do skupiny spolupracovníků J. K. Tyla. Jako student práv se seznámil v zimě 1833-34 s Eleonorou Šomkovou, dívkou z řemeslnické rodiny. Impulsivní temperament Máchy doháněl jejich lásku k bouřlivým zvratům (jak o tom svědčí intimní básníkův Deník z r. 1835). Tento citový vztah potom prolínal všemi ostatními Máchovými zážitky a názory na svět. Jeho vůbec první láskou však byla Marie Stichová,za kterou chodil pěšky až do Benešova.
V mýtických a historických básních (např. Straba 1829, Vorlík 1831, Svatý Vojtěch 1831, Svatý Ivan 1831, Syn mlynářův 1831 aj.), se prolínají jeho osobní pocity. Mimořádné nadání umožňovalo Máchovi zužitkovat studim filosofie - zejména Kantovo (1724 až 1804) a Hegelovo učení (1770-1831) - i rozsáhlou četbu cizích spisovatelů (Goetha, Shakespeara, Mickiewicze, Scotta, a zejména Byrona) a začleňovat je do vlastních myšlenkových a uměleckých postojů. Dalším zdrojem bohatých zážitků bylo pro Máchu cestování, kdy nezměrná obrazotvornost dotvářela prožitky básníka. Své zážitky z cesty po Itálii v r. 1834 zpracoval v Deníku na cestě do Itálie. Věčně živou problematiku základních lidských vztahů se snažil zachytit i v historické próze Křivoklad (1834), v prvním dílu zamýšlené tetralogie Kat (Valdek, Vyšehrad, Karlův Tejn) z doby Václava IV. Dramatické zlomky: Bratři 1833-34, Král Fridrich 1832-33, Boleslav 1831-33, Bratrovrah, asi 1833). V básních Budoucí vlast (1833), Těžkomyslnost (1833), nebo Noc (1834), v próze Pouť krkonošská (1834) i v prózách zamýšleného cyklu Obrazy ze života mého, z nichž dokončil jen dvě, Večer na Bezdězu (1834) a Marinka (1834) se promítá atmosféra národního obrození a intimní vztah s Lori. Mácha typický osobní konflikt mezi subjektivním a objektivním vyjádřil ve svém výroku z období Obrazů: "Až se jen z těch démonických živlů vymluvím, které mne nyní ovládají, vrátím se opět k životu lidu."
V posledních dvou letech života Mácha dozrává třemi lyrickoepickými skladbami byronského typu. Je to veršovaný Mnich (1833), próza Cikáni (1835) a báseň Máj. Tragický pocit marnosti života, dominující v Mnichu, je lépe propracován v Cikánech. V utrpení mladého cikána se soustřeďuje tragika všech ostatních postav. Objevují se zde také zážitky z cest po vlasti a z italské cesty. Vznik Máje, kde se básník ztotožňuje s hlavním hrdinou Vilémem, spadá do r. 1834, napsán byl od podzimu 1835 do jara roku 1836. V Máji Mácha nejlépe vyjádřil vztah k rodné zemi-matce, jíž posílá pozdrav po ubíhajících oblacích: "tam na své pouti pozdravujte zemi. / Ach, zemi krásnou, zemi milovanou /". Podobně jako Marinka má i Máj podobu hudebně dramatické skladby (čtyři zpěvy, dvě intermezza). Autor zde klade do jedné úrovně úvahy o konci života a krásnou májovou přírodu, snad proto byl ve své době odmítán. Mácha vydal Máj v dubnu 1836 vlastním nákladem. Dokončuje v té době právnická studia a myslí na uspořádání svého vztahu k Lori. Získává místo advokátního praktikanta v kanceláři justiciára Durase v Litoměřicích. Po narození dítěte (l. 10. 1836) mělo dojít konečně k sňatku, avšak v plánovaný den svatby (8. 11.) byl Mácha pohřben. Zemřel pravděpodobně na infekční cholerinu 6. listopadu 1836 v Litoměřicích.Pomáhal totiž s hašením požáru a neodbytnou žízeň zahnal vodou na hašení, která patrně nebyla zrovna nejčistší. Jeho syn Ludvík skonal nedlouho potom (1837). Po více než stu letech (1939) byly převezeny Máchovy ostatky z Litoměřic na Vyšehrad.
Poezie: Máj (1836, do r. 1956 180 vydání) Cyklus Obrazy ze života mého (1. díl: Večer na Bezdězu, 2. díl. Obrazy ze života mého, 3. díl: Márinka) Próza: Obrazy ze života mého (1862) Dramatické zlomky (1862) Zlomky románu Kat (1862) Cikáni (1867)