je soubor pravidel, podle kterých se odedávna organizuje a řídí lidské spolužití. Historický vývoj právo dospěl od nepsaných právních obyčejů k soudobé písemné formě právních předpisů až v souvislostí se vznikem států.
Základ je:
je organizační soustavou lidské společnosti, která má své ohraničené území a občany (obyvatelstvo), řídící orgány, administratvní aparát a ozbrojenou moc. Stát prostřednictvím svých řídících orgánů vydává všeobecně závazná pravidla (předpisy), kterými koriguje chování občanů. organizací i státního administrativního aparátu (státních orgánů). Tato pravidla, jsou právem příslušeného státu. Zákony a jiné právní předpisy, kterámi stát určuje, jak se obyvatelé, organizace a státní orgány mají chovat ve svých vzájemných vztazích, jsou právem objektivním. Slovo právo má ještě další význam, nazývaný subjektivní právo.
Zatímco subjektivní právo upravuje společenské vztahy, subjektivní právo je oprávnění (nárok) účastníka takto upraveného vztahu (právního vztahu). Přesněji se subjektivní právo chrakterizuje jako míra práví možnosti chování účastníka právního vztahu.
S určitými subjektivními právy je spojena také odpovědnost